Lidská mysl a způsob, jak ji využíváme, má obrovskou moc v jakémkoli směru. Zaměřujeme-li svou pozornost na věci, které nám vadí, na nejistotu, strach nebo zlo, uvidíme je stále více všude kolem – a právě z toho se stalo i současné společenské paradigma. Tím, jak jsme upoutaní na snahu nepříjemné věci potlačovat a „tlakem“ měnit, ať už na sobě nebo kolem sebe, je tak vlastně posilujeme – dráždíme a povzbuzujeme. A v tomto smyslu dokáže být mysl velmi destruktivní nástroj.
Ale jakmile se dokážeme pozastavit a tento návyk nenásledovat, a namísto toho se naučit rozpoznávat a vnímat svou přítomností sám sebe, své návyky a tendence s tím, že prioritou NENÍ je eliminovat, ale prostě jen registrovat to, jak se projevují vaše reakce na to, co a jak zrovna je, budete dříve nnebo později nevyhnutelně následovat něco, co možná ani nevíte, že v sobě máte. Něco, co jde přirozeně z vašeho nitra a co vás touto cestou vede proto, abyste měli možnost se adaptovat a učit zacházet se vším tím nečekaným, co vám život staví do cesty – bez toho, abyste to brali jako újmu, trest nebo nespravedlnost. Protože tím dáte prostor tomu, co ve vás je, aby se to mohlo projevit – a tím se začne zároveň naplňovat i účel, proč a k čemu jste tady.
Protože ve skutečnosti nejde úplně o to, jaké situace se v životě kolem nás odehrávají, kdy naše mysl a její úhel pohledu určuje, jestli uvidíme svět jako místo, kde se stále dokola dějí všechny ty špatné věci, anebo jako prostor, kde máme možnost rozpoznat a uvolnit své často neuvědomované zafixované postoje a předsudky a kde získáváme nezbytné zkušenosti k možnému posunu svého vidění reality, ve kterém se může ukázat, že tam má ve skutečnosti vše své místo a svůj smysl.
Protože ve skutečnosti je náš životní projev i jeho „obraz“ tvořen vibrací, kterou svým postojem projevujeme – je to o míře či hloubce „vědomí“ a svého vnitřního světla, které následně elektromagneticky rozhýbává nás samotné, ale postupně v určitém smyslu i životni okolnosti, odvíjející se do směru a potenciálu, který se z něho odvíjí.