V životě existuje něco přednějšího, než je vyřešení všech problémů, které nás lidi trápí. Život má ze své přirozenosti vždycky dvě stránky, a přesto to, o co v něm jde, je nenechat se omámit žádnou z nich. To, že si lidé navzájem ubližují a čím vším se vzájemně zraňují, se může na první a leckdy i druhý pohled zdát jako něco nerozumného nebo špatného (jako protiklad k něčemu zdánlivě „dobrému“), ale samotný problém je v něčem jiném – jak velké je nutkání se svou myslí zachytit a držet té jedné strany, kterou mysl upřednostňuje. Je přirozené, že svět je prostě duální, ale „problém“ vzniká až tím, že se naše mysl vymezí a začne něco brát jako „problém“, a to se začíná u věnování pozornosti rozdílům. Protože svou myslí a kulturními návyky jsme vedeni vše porovnávat, vymezovat se a svého vidění se držet, obhajovat ho a protistranu posuzovat. Ano, problémy jsou k tomu, aby se řešily – pokud je to reálné, ale vždycky je dobré si všimnout, že jich i přesto neubývá! A vyřešení jednoho s sebou, přináší, jak známo, řadu dalších.
Dalo by se jednoduše říct, jak důležité je se jich dokázat i pouštět, ale to by nám naše mysl musela dovolit – musela by nám dovolit se nebát dělat chyby! Ale dělat chyby neznamená je přehlížet! Naopak – celé to je o tom je dokázat konečně naplno vidět a vnímat, odkud a jak se berou, ale přitom si je umožnit nevyčítat a odpouštět. Protože pak teprve máme šanci dokázat odpouštět i druhým… Ale hlavně najít v sobě volnost a pevnou půdu pod nohama, což je a bude v následujících měsících a letech to klíčové. Protože my se zatím díky své mysli nacházíme v začarovaném kruhu. Ego, kterým si mysl projektuje představu o tom, kdo jsme (často oproti druhým), běžně neakceptuje prohru. Neakceptuje pokles a ústup. Vnímá je jako osobní selhání, nedostatek, ponížení a prázdnotu, které si spojuje s temnou stranou a bezúčelností života. Strategií ega proto je se posouvat výš a držet život pod kontrolou, vymezovat se vůči druhým a hledat vinu a viníky… Mysl tak vytváří tlak, který si spojuje s druhou stranou, a když ho cítí, snaží se ho zbavit. A tím dál posiluje ego. Život ale právě tím, že vždy obsahuje obě stránky, nám skrze poznání jedné umožňuje rozpoznat a ocenit tu druhou. Protože kdyby neexistoval stín, nikdy bychom nedokázali ocenit světlo! To proto se musíme mezi oběma póly naučit ‚vznášet‘ a objevovat lehkost! Protože to je důležitá součást otevírání očí a sebepoznávání.
I bolest je proto přirozenou součástí života. Ale pokud někdo dlouhodobě psychicky trpí, nebývá to obvykle jen v důsledku jeho životních okolností. Protože utrpení vzniká až zapojením lidské mysli. Každá bolest vždy po nějaké době přirozeně odezní, ale když se jí chytí mysl, dokáže ji udržovat a prožívat v paměti dokola po neuvěřitelně dlouhou dobu. Bolesti se v životě vyhnout nedá, ale utrpení – psychické trápení – nezbytné není! To jen mysl v reakci formuje závěry a konstrukce o tom, kdo jsme, které se stanou součástí našich životních postojů, strategií a osobní identity jako naše podmíněné „bloky“. To není o tom, jestli je nějaký váš názor dobrý nebo špatný. Na žádném názoru, ani jednostranném, není nic špatného – dokud se do věci nenecháme svou myslí a emocemi „vtáhnout“ jako do „problému“ a ulpět na něm, protože to, o co jde, je dokázat si od jakékoli námi viděné vnější reality udržet určitý emoční a myšlenkový odstup a nadhled. To není o tom sám sebe opravit a udělat lepším. Proto to také není o nějaké lepší technice, systému, taktice či guruovi, ani o nějakém zaručeně správném a rozumném postoji a postupu, ale celé je to jen o vnímání a využívání SVÉ základní unikátní životní energie. Je to o uvolnění našeho mozku ve prospěch toho pravého, který nás propojuje se srdcem. To není o nalezení nějaké „nové síly“ ke zvládnutí života, ale o rozpoznání, uvědomění si a přiblížení se obyčejné podstatě života uvnitř SEBE, která s ním každého z nás spojuje, abychom se s ním znovu dostali do souladu… Abychom uvnitř sebe objevili to autentické a mohli to uvolnit směrem ven, a nemuseli být už dál jen slepě spoutáni všemi těmi vnějšími věcmi, které si tak naléhavě žádají neustálou pozornost a reakce naší mysli.